Kavárna – umělci, filosofové, kritici i herci, novináři a lidé co se kolem kultury a společenského dění točí…
Takto v mých očích vypadala kavárna první republiky. Tu dobu miluji a kdybych se mohla vrátit v čase, tak kromě 17.listopadu a kratičké době poté, bych si chtěla prožít pár okamžiků v době prvorepublikové.
Česká republika byla dobrou značkou a kavárny patřily k životu společenskému. Setkávali se zde lidé moudří, volnomyšlenkářští, vzdělaní i s rozumem prostým ač s životem pestrým.
Ta doba, kdy si lidé jen tak povídali a „kafe“ popíjeli už tu není. Mám pocit, že náš národ je plný zášti, křivdy, nedůvěry a pokřivené svobody.
Ale to jsem se dostala malinko mimo povídání o POVĚS(Z) TO.
Tato výstava souvisí s předchozími řádky. Prvotní myšlenka byla podporovat mladé umělce – fotografy, malíře… A zároveň spustit diskuzi nad vystavenými obrazy a kavárně tak dát nádech kultury s podporou amatérských uměleckých duší.
Zatím jsem neobjevila příliš mnoho nadšenců, kteří by vystavovali a tak po výstavách Jany Kettnerové a Ivety Šmidtové jsme dostali nabídku spolupracovat s Kladenským divadlem. Nyní již třetí cyklus, který ač ne amatérsky, ale umělecky zdobí naší kavárnu. A jsem moc ráda za to, že trocha kulturna v kavárně přítomno je a tak to také má být.
Napsat komentář