A je to tady…Zima. A co na zimu pomáhá? Pořádá porce poctivého svařáku.
A tak jako každý rok, vstáváme v „první adventní sobotu“ brzy z postele. Kvalitní protažení, a jde se na to. Čeká na nás spousty litrů vína, pečení koláčů, příprava, tentokrát Vánočního punče…
„Kde máme ty brusinky…Ty tam nesmí chybět…Aaaa tady.“ Přece mezi dalšími ingrediencemi. A už se to rozjíždí. Všechny hořáky jedou, a my pomalým tažením, začínáme získávat vůni opravdu vánoční. Trocha skořice, také hřebíček, pomeranče a citróny. „Jeeee koláče“ – přiběhli jsme akorát, zlaťoučké jsou a na plechu se na nás jen usmívají. Už se to blíží. Kluci připravují stoly, židle a vše možné a já tajně ochutnávám. „A to mám za to!“ Při šmírování svařáčku, malinko odklopím obrovskou poklici, veškerá pára – šup ven, a já mám ten alkoholový dým v očích, nose a moje pleť právě prošla kvalitním napařením – a nachytali mně. Tak tedy ochutnáme všichni společně. Ještě trochu cukru a bude akorát, ještě ochutnáme punč a jsme zahřátí. Což je důležité, protože nás čeká venkovní stánek a také velká zima. První návštěvníci ochutnávají s pochvalou. Za chvilku se tvoří fronta přes náměstí. Probíhá program školy s dětmi, pár slov pana starosty a také pár vánočních přání mezi sousedy.
Aaaaaaa stromeček svítí.
Už je to i vidět…Vánoce se blíží.
Malé skupinky usmívajících se lidí naplnily náměstí. Děti běhají kolem a kličkují mezi svými rodiči. Maminky malinko nervózně pokukují, zdali je vše vpořádku a tatínkové si vychutnávají kapky alkoholu, které je právě zahřívají. „Mámo, dáš si taky?“ Jsou to gentlemani. Na své drahé polovičky nezapomínají.
Dopíjíme poslední kelímek na zahřátí a přejeme si klidný předvánoční čas.
Napsat komentář